Krasnodarský tleskač
Ačkoliv se toto plemeno holubů chová v městě Krasnodar a jeho okolí několik století, až do nedávné doby se o něm mnoho nepsalo.
Přibližně v období prvního desetiletí po založení města Jekatěrinodar černomořskými kozáky v roce 1794, (Čechlatov uvádí 1793), se na Kubáni objevili barevní dlouhozobí a středozobí tleskači s krátkým opeřením nohou.
Informace o původu plemene se předávaly ústně z generace na generaci. Vypraví se, že jeden starý kozácký plukovník přivezl z Rusko-turecké války svému duchovnímu jako dar z daleké země, několik podivných holubů, kteří se lišili od místních modrých nejen krásným žlutým a červeným opeřením, opeřenýma nohama a perlovým okem, ale také zvláštním a okouzlujícím, v té době tehdejším holubářům neznámým letem.
Jekatěrinodar byl roku 1920 po pádu bělogvardějců a ustavení sovětské moci přejmenován na Krasnodar. Leží na jihu evropské části Ruska mezi Rostovem na Donu a pobřežím Černého moře. Městem protéká známá řeka Kubáň.
V té době se kubáňští kozáci účastnili Rusko-íránské války a vydávali se na pochody do Persie, kde poprvé viděli tyto holuby. Současně se hovoří o tom, že tleskače do Krasnodaru dovezli sami Turci, žijící v Sudžuk-Kale, Anapě nebo Azově. Část současného Krasnodarského kraje a Rostovské oblasti byly pod silným vlivem Osmanského impéria a v roce 1838 bylo na místě bývalé, rozbořené turecké pevnosti Sudžuk-Kale založeno město Novorossijsk. Písemné
doklady o tom, jak se tleskači a jejich předchůdci dostali na severní část Kavkazu se však nedochovaly. Lze však říci, že vliv na rozvoj ruských plemen tleskačů měli turečtí holubi takla. V době turecké okupace jihovýchodní Evropy a Balkánského poloostrova se do tehdejšího Bulharska, Československa, Makedonie aj. zemi dostaly osmanské takly a další zcela neznámí rejdiči. Jejich letové vlastnosti a exteriér se do dnešní doby moc nezměnily, protože i v současnosti mají mnoha plemena v různých zemích podobné pernaté ozdoby hlavy i nohou a v průběhu letu předvádějí typické prvky akrobatického letu. Dnes ještě na Kubáni a okolních oblastech můžeme najít holuby, kteří jsou čistokrevní – jsou to holubi, kteří si po dlouhá období zachovali svůj vzhled a vlastnosti., jsou to tedy původní „peršané“. Naopak s jinou skupinou tleskačů „pracovali“ chovatele holubů nejedno desetiletí, křížili je i s holuby dovezenými z Ukrajiny, až vzniklo množství kresebných variant a kombinaci opeřeni.
V začátcích byli používáni holubi různých plemen. Jako výchozí, včetně tureckých, to byla plemena přivezená ve značném počtu kozáky z Persie. Byli vyšlechtěni ve velkém množství různých barev, vyznačovali se vynikajícími letovými schopnostmi s neskutečnými prvky akrobacie, tleskáním, délkou a vytrvalosti letu, ale i zajímavým exteriérem – kresbou opeřeni, tvarem těla, hlavy, postavy, typem, očima, délkou zobáku atd. Začátkem 20. století známý kozák a chovatel koní Stroganov, z původních červených a žlutých strakatých, získal červené a žluté štítníky.
Kolem roku 1910 chovatele Volkov a Velikanov položili základ v chovu a šlechtěni štítníků. Použili k tomu i bílé holuby neznámého plemene, po kterém mají štítnici tmavé oči. V době 1. světové války, Říjnové revoluce a Občanské války nastal útlum v chovu holubů a teprve roku 1922 se začali někteří chovatele štítníkům opět věnovat.
Otec a syn Neverovi „vytvořili“ středozobé holuby, výrazné svou krásou, tvarem hlavy, ale i jinými vlastnostmi, kteří jsou dodnes známí více pod názvem „Neverovští“, než krasnodarští. Markov Mark Alexejevič přivedl na svět bělobradé šedohlavé tleskače, kteří mají na koncích křídel a okraji ocasu šedobílé skvrny, což při letu, především sloupovém, působí velice efektně a líbivě. Bohužel se do dnešní doby dochovalo pouze několik jedinců tohoto zbarvení a letových vlastnosti a proto jsou chovateli uctiváni jako božská stvoření. Vyznačuji mimořádně kvalitním letem s akrobatickými prvky. A. Korovin vyšlechtil dlouhozobé červeno a žlutoprsé, kteří měli neobvykle zbarvené oči – perlové. Artamonov přivedl na svět známé pestroprsé bělokřídlé běloocasé holuby s velmi dobrým stylem letu. P. F. Olchovskij z tohoto základu vyšlechtil i černé pestroprsé. Ve 40. a na začátku 50. let 20. století všichni holubáři znali „Šurku běloocasého“, jehož zásluhou dnes máme krasnodarské běloocasé holuby. Jména těchto nadšených chovatelů a šlechtitelů zná široká veřejnost, protože holubi těchto linii se ještě dnes nazývají jejich jménem.
Před poměrně nedlouhou dobou byli zanícenými a národní hrdosti hnanými holubáři vyšlechtěni krasnodarští s chocholkou. Celkově velkého rozvoje tohoto plemene bylo dosaženo až po druhé světové válce. V roce 1973 byl v Krasnodaru v rámci chovatelského klubu založen speciální Klub krasnodarských tleskačů, koncem roku 1974 vypracován standard a už v březnu 1975 se členové klubu zúčastnili se svými holuby výstavy v Moskvě.
Holubi tohoto plemene jsou nenároční na podmínky chovu, dobře sedí na snůšce i vychovávají mladé a zachovali si i velmi dobré letové vlastnosti, včetně akrobatických prvků. Létají ve velké výšce, harmonicky, lehce a vesele. Vytrvale předvádějí množství akrobatických prvků, vše s neuvěřitelnou radosti a lehkostí. Létají v malých skupinkách nebo individuálně. Při letu zůstává holub znenadání stát na jednom místě ve vzduchu, přičemž horlivě pohybuje konci křidel. Následně začne dělat přemety přes hlavu vzad a to tak rychle, že je sotva možné je postřehnout. Každý přemet je doprovázen úderem křídel s hlasitým zvukem. Při obratech a v přestávkách mezi nimi stoupá holub kolmo vzhůru. Následně roztáhne křidla a přechází v klidný krouživý let. K tomu všemu je samozřejmě nutné holuby pravidelně a důsledně trénovat a plně využívat genetické předpoklady. Většina krasnodarských však léta plynulými kruhy s velmi častým výstupem do vertikály „táhnou sloup“, který může být vysoký 15 metrů i více. Co do kvality letu si krasnodarští nezadají s tureckými plemeny a velice často jim konkuruji. Díky své nenáročnosti, přizpůsobivosti a letovým vlastnostem s ustálenými znaky se stali velice oblíbenými u mnoha chovatelů. Nejlepší linie krasnodarských tleskačů vylétají vzhůru vertikálně a spirálovitě, nedělají kruhy, prudce a silně přitom bijí křidly a před sesednutím těsně nad střechou znova „vytahuji sloup“ a vystupuji vzhůru, což je charakteristické pro mnoho plemen tleskačů ze severu Kavkazu. Takoví holubi jsou velmi ceněni jak ruskými, tak i tureckými či íránskými chovateli. U středozobých holubů se projevuje jejich typická vlastnost, kdy při přechodu do sloupového letu zaujímá jejich tělo kolmou polohu. Své umění předvádějí holubi většinou individuálně a to i při letu ve skupině a proto při sledování máme pocit, že se hejno „trhá „ do prostoru. Za předvedení takového letu získávají holubi ta nejvyšší uznáni. Typicky kozácké plemeno holubů je populární nejen v Rusku, ale i za jeho hranicemi. V současné době jsou krasnodarští tleskači i v několika chovech v České republice. Jedním z prvních chovatelů v ČR, který je měl na svém holubníku byl Ing. Jiří Havlín DrSc. Byly to dva páry bílých a jeden pár strakatých. Díky Kubáňským kozákům tak bylo vyšlechtěno úžasné plemeno krasnodarských holubů. Předkové bojující za svůj svobodný Kavkaz žili a chovali holuby na jihu Ruska a dnešní generace holubářů pokračuje dále v jejich práci, rozmnožuje a zdokonaluje, rozšiřuje a hýčká si tleskače, zušlechťuje je k nejvyšší dokonalosti jako u původních plemen holubů.
Krasnodarští tleskači se vyskytuje ve velkém množství barevných rázů, kreseb a kombinaci. Všichni krasnodarští tleskači musí mít nohy opeřené hustým, středně dlouhým rouskem ve tvaru zvonečku. Jsou chováni hladkohlaví i chocholatí, některé linie mohou mít i barevnou kapku na hlavě. Typickými barvami pro krasnodarské tleskače jsou červená a žlutá v různých kresbách. Je známo více jako 30 barevných variant, nejčastěji jsou to plamínci, běloprsí, běloocasí, běloštítí, bělopruzí, bělobradí, štítníci, měsíčkoví, barevnoocasí, barevnopruzí, žíhaní, tygři, mramorovaní, jednobarevní atd.
Mezi holuby středozobými a dlouhozobými je rozdíl především v délce zobáku, což je i hlavním rozlišovacím znakem. V ostatní fenotypových znacích se však neliší. Jinak je tomu u krátkozobých krasnodarských tleskačů, kde najdeme rozdíly nejen v exteriéru, ale i ve stylu letu. Všeobecně by se dalo říci, že první dvě skupiny se odlišuji jen minimálně.
V krátkosti se podívejme, jak by měl krasnodarský dlouhozobý a středozobý tleskač vypadat, včetně drobných odlišností. Krátkozobému krasnodarskému se budeme věnovat samostatně.
Plemeno je chované v městě Krasnodar a jeho okolí od konce 18. století. V průběhu dvou století bylo místními chovateli vyšlechtění holubi v podobě, kterou známe dodnes. Krásní holubi se vznešeným vzhledem, pernatými ozdobami a především i mimořádnými letovými vlastnostmi.
Zařazen v seznamu plemen ES : rejdiči
Jiné názvy :
CZ - KRASNODARSKÝ DLOUHOZOBÝ TLESKAČ
RU - Краснодарский бойный
GB - Krasnodar Tumbler
F - Culbutant de Krasnodar
D - Krasnodarer TümmleR
Celkový vzhled: silný, hrdý holub, harmonické stavby těla, střední velikosti 34 až 36 cm dlouhozobý, 32 až 34 cm sředozobý tleskač
Hlava: suchá, protažená, mírně hranatá, s vysokým, strmým a zakulaceným čelem, temeno je mírně ploché, hladká nebo s lasturovitou chocholkou od ucha k uchu, s výrazným zátylkem.
Oči: tmavé až černé u štítníků a bílých, perlové u ostatních rázů
Obočnice: světlá, něžná a jemná, 1 až 2 mm široka.
Zobák: světlý, slabší, rovný, na konci lehce zahnutý, u středozobých 15 až 18 mm dlouhý, u dlouhozobých 22 až 25 mm, ( měřeno od koutku zobáku po jeho špičku.)
Ozobí: málo vyvinuté, hladké a bělavé
Krk: středně dlouhý, lehce a elegantně prohnutý
Hruď: středně široká, mírně vypjatá
Záda: v ramenou široka, delší, lehce se svažující k ocasu
Trup: delší se sklonem k ocasu, proporcionálně přiměřený velikosti a stáří
Křídla: delší, pevně přitažena k tělu, leží na ocase, sbíhají se na jeho konci a špičkami se dotýkají. Při složeném křidle 10.–9.–8. letka prvního řadu vystupuje nad obrys těla a tvoří štítky
Ocas: pevně složeny z 12 rýdovacích per, běžné délky.
Nohy: kratší, hustě opeřené, rousek ve tvaru zvonečku 2 až 4 cm dlouhý, prsty jsou neopeřené, červeně zbarvené, drápky světlé
Pernaté ozdoby: chocholka hustá od ucha k uchu, lasturovitého tvaru, na koncích jsou rozetky, plynule přecházející v hřívu
Opeření: husté, pevně přilehlé, hladké, stvoly tenké a pružné se širokými prapory, svitné, na štítech působí nadýchaněji díky zvýšenému lesku.
Barva : ve všech holubích barvách s množstvím různých kreseb. Barvy jsou vždy syté, lesklé.
Kresebné a barevné rázy: vyskytují se ve všech holubích barvách s množstvím různých kreseb. Mezi nejznámější patří např.:
plnobarevný – červený, žlutý, černý a bílý
běloocasý – červený, žlutý, černý
bělobradý – červený a žlutý, bílá kresba brady začíná u hrany dolního zobáku, pokračuje dolů, brada je 3 až 4 cm dlouhá a 1,5 a 2 cm široká.
barevnoštítý – základní barva je bílá, stejně jako 7 až 10 křídelních letek. Štíty křídel, stehna jsou barevná. Na čele může být malá, barevná kapka,
barevnoprsý červený, žlutý, černý – opouští hnízdo jako celobarevní, Po první a druhém peření zůstávají barevné : hruď, břicho a podocasí. Všechno ostatní opeření je bílé.
pestroprsý - hlava, podbradek 3 až 5 cm od dolního zobáku, zadní část krku, křídla , ocas, opeření břicha a nohou je barevné. Hruď, zadní část dolního krku a trojúhelník na zádech, ohraničený rameny, krkem a zády, stejně jako nadocasní část jsou bílé. Lesk opeření není důležitý.
Malé vady: chocholka bez hřívy, úzká či škmá, kulatá hlava se slabě znatelným plochým temenem, krk bez prohnutí, křídla bez štítků vystupujících nad záda, dvě krajní péra v ocase barevná u běloocasých a bělobradých běloocasých, začervenalá barva očí, barevná péra v křídlech a ocase u štítníků
Velké vady: vysoká noha, opeření nohou menši než 3 cm, svěšená křídla, červené nebo žluté oko, zašedlost v barevném opeření, především v letkách a bílá pera v křídlech, pera ocasu a křídel úzká, tmavý zobák, opeřené prsty.
Docela paradoxní je skutečnost, že např. německy vzorník, považován, někdy doslova i vnucován za „skoro evropský“, uznává jen krasnodarského středozobého rejdiče (nikoliv tleskače), a jen v jedné barevné kresbě barevnobřichého červeného, přesto, že se chová i ve žluté a dnes i černé barvě, tedy žlutobřichý podle německého vzorníku. Podle ruského standardu by se mělo jednat o červeno- žluto- nebo černoprsého. (V ruském originálu jsou to цветногрудые ). Při známé německé preciznosti by člověk očekával i správné pojmenováni – tedy „Krasnodarer Klatschtummler“. V zemi svého původu to byl po dlouhá desetiletí či staletí a stále je „bojnyj“, nikoliv výstavní verze, kterou si někdo vymyslel a snad i přisvojil, což není v Německu nic mimořádného. Známe mnoho jiných případů. Navíc jsou krasnodarští tleskači nejen dlouhozobí a středozobí, ale krátkozobí, hladkohlaví a taky chocholatí, s kapkou na hlavě i bez ní. Jsou chováni v několika desítkách barevných rázů a kreseb po celém světě a známe chovy i v Polsku, Bulharsku, Rakousku, Rumunsku, Slovensku a samozřejmě i Německu.
Otázka zní všeobecně ? Proč není respektováno názvosloví, včetně standardu příslušné země, kde byl holub vyšlechtěn za velkého úsilí mnoha chovatelů několika generaci a po mnoho desítek let jako původní se všemi náležitostmi a úctou? Vždyť je to tak jednoduché – máme přece nějaký „zaklad“, ten je zásadní a musí být respektován okolním světem. Následně však mohou vznikat např. výstavní typy apod., ale vždy musí být pro ně vytvořen platný standard odlišný od toho původního a v součinnosti s organizačními složkami příslušné země. Musí být respektováno to či ono plemeno jako původní, kde každé z nich má svou národní hrdost, příslušnost i historii. Nemohlo by tak docházet k žabomyším válkám na evropské úrovni jako nyní. Diktování něčeho a někomu asi tuto situaci nevyřeší. Můžeme se také dočkat toho, že třeba náš dobrý, starý známý, rovněž s náležitou národní hrdosti vyšlechtěný, rakovnický kotrlák bude v Rusku nebo kdekoliv jinde na světě vystavován pod názvem „rakovnický tleskač nebo rakovnický točivý atd.“ Zní to legračně. Ale jak pro koho. Každý asi pochopi, co tím máme na mysli.
Ale zpátky ke krasnodarským tleskačům. Hranice jsou dnes vlastně bez hranic, a tak se stále více a více dostávají mezi chovatele v ČR nová plemena holubů. A tak se i krasnodarští tleskači objevili mezi našimi chovateli a dokonce se pro jejich líbivý exteriér s nimi můžeme setkat na výstavách. Jde jen o to, aby vůbec někdo krasnodarské tleskače, ale ne jen ty, posoudil, když máme posuzovatele, kteří nedokážou či nechtějí, nebo nemůžou z různých důvodů ocenit ani jiná plemena holubů, přesto, že v minulosti jsme se s nimi pravidelně setkávali i na vrcholných přehlídkách.. V současné době jsou v ČR chovatelé, kteří se snaží krasnodarské tleskače prezentovat na závodech v akrobatickém létání a prvotní výsledky ukazují, že by v budoucnu mohli tito holubi zaujmout své místo i v tomto odvětví zájmové činnosti. Prvním, kdo „vyzkoušel“ krasnodarské tleskače v letu na klícku je náš velmi dobrý přítel a kamarád Josef Voráček s poměrně dobrými výsledky.